Také vás to někdy zaskočí? Bez ohledu na to, zda jste ten pověstný "tvrďák", nebo neblaze známý "měkkýš" ?! Že co? No jednoduché lidské slzy ... Je jedno, jak to s vámi je - ale není jedno, co s tím uděláte. Pojďme si to trošku rozebrat - rozměnit na drobné, abychom to mohli lépe pochopit, pak uchopit a dát se do pořádku.

Lidská bytost. Je jí fyzické tělo se všemi svými materiálními projevy a potřebami. Dá se ji vidět, dotknout se jí, prostě racionální vzít na vědomí, že JE - tady a teď. Ale tvoří člověka jen tohle? Pokud čtete tyto řádky, jistě se ztotožníte s tím že NE. Tělo je jeden úžasný NOSIČ pro naši DUŠI. A co Duše? Nuž je to naše podstata, která je mnohem větší, než si dokážeme připustit a přestože je jemnohmotná a neumíme ji tak říkajíc ohmatat, je přece jen naší součástí. Zde by bylo vhodné říci, že není to jen lidská podstata, ale že svou Duši má téměř vše, co se na Zemi nachází. Víme své o našich domácích mazlíčcích - a každý, kdo nějakého (pejska či kočičku) má, souhlasně přikyvuje. Na rozdíl od člověka, tolik nad tím nefilozofuje žádný jiný tvor. A mají to svým způsobem, v důsledku toho jednoduššího přístupu k věci, mnohem snadněji než my lidé. Protože obecnou kulturou člověka je myšlení: "Cogito ergo sum!" - Myslím, tedy jsem! - je pověstný citát Reného Descartese , který jsme poznávali na středoškolské hodině Filozofie.

Nuž a ono myšlení je to, co nám bylo od Boha dáno, abychom se vylepšili, ale my lidé jsme použili svůj "rozum" a začali jsme takříkajíc rozumět a tak se ze "služebníka" stal "PÁN". a to není vůbec dobré. Jednoduchým příkladem jsou přírodní živly: OHEŇ - VODA - VZDUCH - ZEM. Pokud slouží jsou skvělými pomocníky. Oheň nás hřeje a pomáhá připravit potravu. Voda nám dává vláhu i dopravu a nevyhnutelně ji potřebujeme k životu. Vzduch, bez něj bychom nepřežili ani 15-20 minut nemluvě o větrných elektrárnách, či letadlech. Zem, nuže ta nás nese a dává nám doslova obživu. Běda, když se však do toho vloží SÍLA pŘÍRODY, která zasahuje ne vždy v souladu s našimi představami. Ona je pod správou NEJVYŠŠÍ SÍLY, a tehdy se z těchto pomocníků stanou tvrdí PÁNOVÉ. Výsledky jsou smutně katastrofální: požáry, záplavy, smrště, zemětřesení a valící se zem. ničí, ničí, ničí ...

Trošku jsme odbočili od tématu, ale ne nesmyslně. Pokud se vrátíme k éterické duši, každý si chtě nechtě uvědomí, že ačkoli je nehmotná, dokáže se zřetelně projevit i v hmotné rovině. Pokud mluvíme o tom, jak se nás nepříjemně umí dotknout hlavně necitlivé slova, jsme doma. A přitom nemusí být ani řečeno cíleně a s úmyslem. Ale nás se umí parádně dotknout. Tedy - naší duše. A ta naše reakce je pak nadmíru bolestná, a častokrát máme opravdu problém se takzvaně ovládnout a nereaguje slzami. Duševní bolest je největší a ani nevíme přesně ukázat, kde nás bolí. Pokud stav trvá delší dobu začínáme mu říkat smutek, a pokud je to ještě horší, dostává to odborný název DEPRESE. Ta se už medicínsky léčí, ale antidepresiva pomáhají jen částečně. A mají nežádoucí doprovodné projevy na fyzické úrovni, které jsou různé, a člověku v takové situaci ještě více ztrpčují život. Možná by stálo za to, abychom si to více uvědomili a pokusili se pomoci si JINAK.

To JINAK znamená, že si daný stav uvědomíme. NĚCO nás zastaví, a musíme se nad tím vším, co se s námi děje zamyslet. Zde je jádro správného postupu. Jen tehdy můžeme něco smysluplného udělat, pokud nám lidově řečeno - svitne. Když je člověk smutný, velmi smutný - chce se mu plakat. Je to jemný mechanismus duše, který je třeba přijmout a aplikovat. Plakat. Je jedno, jestli je člověk muž či žena. Žádný muž nepřijde o svou mužnost pokud si popláče. Takže pokud slzy přijdou, jednoduše je třeba vypustit. Někdy ten proces trvá i delší dobu. Po první vlně pláče přichází úleva. Doslova si "odfouknout" a cítíme zcela bytostně, že nám je lépe. Tak si jdeme za svými povinnostmi, ale v hlavě zůstává vír myšlenek. Po delším, zda kratším čase je to tu znovu: bolest nesnesitelná a slzy opět tečou po tvářích. To , o čem jsme si mysleli, že je pryč, se znovu opakuje. S novou intenzitou, možná i větší než poprvé. Opět si umožněme pláč. Doslova si ho dopřejme ! Vzpomeňme si na tu úlevu, která přišla tehdy, když jsme si poprvé slzy otřeli. Tento proces v nás bude smyčka několikrát přes den. když už nebudeme zvládat, choďme spát. Spánek je neskutečný regenerátor našich sil. je třeba ho využít v náš prospěch. spíme, spíme a spíme. když svitne nový den, vše se zdá být jiné. jiné myšlenky a čistá propadlá duše. Ono to trápení, co nás takzvaně drží, se opět vrátí, ale už nebude tak intenzivní jako předešlý den. Pokud je situace nesmírně bolavá, nevyléčí ji jednorázoví o. Je dobré si všimnout pozorně, co se děje s námi právě teď. Pláč už není takový vyčerpávající jako předešlý den, a trvá mnohem kratší dobu. Nedá se už tak dlouho. Nesilme to! Utřeme si slzy a opět choďme za svými povinnostmi. Nechme myšlenky ať plynou a paradoxně, když přijde ta kritická - zjeví se nám možné řešení.

Soustřeďme se na něj a podívejme se na tu nepříjemnou situaci z jiného úhlu pohledu. Vyzkoušejme jiné možnosti řešení a přijměme s klidem vše, co se stalo. A znovu se vraťme k té první myšlence o jiném řešení. Ta první, je ta nejlepší. Ačkoliv se může zdát na první pohled nesmyslná - není to tak! Důvěřujme jí a také sobě a opravdu udělejme ten nápad. Dejme ho do života! Výsledek je nad očekávání dobrý! Ani tomu nemůžeme uvěřit! A toto je to zlomové místo ! Prozřetelnost nám ukazuje, že řešení existuje. Jen my ho ve svém omezeném pohledu na dění kolem sebe nevidíme. Nemůžeme, protože jsme ještě plně vyvinuty.

Paradoxně slzy jsou tím hojivým prvkem. Jsou na vodní bázi. Uvědomme si, jaká je síla vody. Voda je jeden z očistných elementů. Na první pohled se zdá být měkká, poddajná. Víme, že pokud do ní hodíme kámen, tak jednoduše clup a ponoří se. Na druhé straně pokud na vodu šikovně položíme předmět, tak přestože je těžký a měl by se ponořit, on na ní plave. Voda ho nese. Už zde ukazuje voda svou sílu. A pokud jsme byli někde v přírodě, kde voda neustále vyvěrá nebo omývá svým tokem skálu, je vidět důlky v místě, kde na skálu dopadá. Je jedno jestli teče silně nebo jen kape. Jamka, zda obliny, tam opravdu je. Takže svým neustálým působením voda postupně přetváří drsné na hladké, hranaté na oblé ... A tato vlastnost je zřejmá u slz. Jednoduše HOJA. Jako vodní síla odnášejí pryč, vymývají nečistoty naší duše. Zahladí ostré hrany vzniklé rány. Pokud je tedy vypustíme, paradoxně se nám uleví.

Zbytečné je vracet se k bolestné příčině našeho neštěstí znovu. Tím neustále svůj stav zhoršujeme a přidáváme si sami negativní energii, která nás oslabuje a nijak pozitivně nezasahuje do celkového dění. Bohužel ačkoli to slovo může znít někomu poeticky, je úhlavním nepřítelem radostné duše. Není vhodné ho držet neustále v sobě. Proto, když slzy vypustím, je dobré se přeladit na jinou vlnu. Jinou náladu. Samotné slovo NÁLADA v sobě nese onu pozitivní informaci. Vždyť nálada je něco radostné, něco co baví. Tak na toto je vhodné se zaměřit. Na něco, co nás baví. A zjistit, jak naše duše při tom pookrála. Doslova si uhasila žízeň po radosti. A to je to, o co tady jde. Naše pozemská mise je o radosti a štěstí. Něčem, co se nedá koupit za žádné peníze. Ale najít v hloubi své duše se DÁ! Jen třeba CHTÍT ...

Vyzkoušejte jednoduché meditační techniky: Instrukce pro meditaci.