Osobní skušenosti

Rodové vzorce

Mateřství a věci s ním spojené


Motto: Miluj bližního svého jako sám sebe.



Co je to mateřská láska?
Mnohokrát se při své práci setkávám s lidskými problémy, které jsou opravdu velmi závažné a tito lidé se nemohou doslova pohnout ze svého místa a žijí ve vlastním zoufalství dlouhé, předlouhé roky a nevědí, kde jejich problém začíná nebo ani to, jak ho vyřešit, jelikož vlastně nevědí, CO je třeba hledat – a v čem to vše spočívá. Když se časem lépe poznáme, znovu a znovu se mi doslova jako „houby po dešti“, objevují stejné vzorce chování a vše neustále ukazuje na problematický vztah člověka ke své matce. Ano, říká se: „Začínáme Adamem – stejně jako abeceda začíná písmenem „A“. Tu je tím Adamem matka.
rodina
Pojďme pěkně po pořádku. Ujasněme si, co je mateřská láska a jakou by měla být přirozená láska – zdravá láska. Matka je po narození dítěte jeho kotvou – někým, kdo ho doprovází od prvního dechu, od prvního světla jeho dnů. S láskou nekonečně trpělivou, nezištnou a nebojácnou. Správná matka dáva, dáva a dáva. Pomáhá děťátku objevovat svět, krmí ho, udržuje ho v čistotě. Později doprovází jeho první kroky a těší se pokroku. Rovněž koriguje jeho chování a směřuje k pozitivnímu chování a dbá na to, aby jeho činnost nebyla nijak destruktivní v žádném ohledu. Mám na mysli nejen hmotnou stránku věci, ale také komunikaci s jinými lidmi. Pokud jde o rozlišování přístupu k sobě rovným – vrstevníkům, ale také k úctě ke starším lidem nebo tzv. autoritám (otci, prarodičům, učitelům, lékařům atd.). Patří sem také láska k přírodě – rostlinné a živočišné. Při tom všem by někdy měla matka vysvětlit a jindy pouze provést jednoduchý úkon, který dává dítěti jasný signál ve smyslu „Ale ne, tak to teda NE!“
Pokud hovoříme o tomto druhu lásky, mluvíme vlastně o nejvyšší úrovni LÁSKY vůbec. S takovou láskou přestává platit zákon karmy ve smyslu odplaty za nevyřešené činy, které člověka natolik zničily, že se znovu narodí a setká se se svým dlužníkem, aby si to mezi sebou vyrovnali. Mateřská láska je v tomto ohledu ČISTÁ a nic se nemusí vyrovnávat. Stále hovoříme o zdravé – zralé (vyspělé) – matce, se správným přístupem k dítěti, ke svému potomkovi. V tomhle zdravém vztahu není co zkazit a nemůžeme přestat jeden druhého milovat. Stejně jak nemůžete přestat být něčí matkou nebo potomkem. Je to jednou provždy. Jakmile se žena stane matkou, už nikdy nepřestane být matkou. To není jak u jiných typů vztahů (milenci, přátelé), kdy v určitou dobu po naplnění karmy se dvojice rozcházejí.

Lidský osud
Všichni víme, že lidské mládě – dítě – je úplně jiné než ostatní živočichové. Období péče o bezbranného potomka je nejdelší. Trvá celých sedm let, než se úplně osamostatní. Je to období začátku školní docházky. I v této době, i když spojení s matkou již není tak intenzivní, se na děti přenášejí tzv. generační informace. Vše probíhá jinak – na skryté úrovni – v podvědomí. A o to silnější a intenzivnější je to zapsané do mladé bytosti. Uvědomme si, že podvědomá mysl představuje 70-80% celé naší mysli. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to byla správná a zdravá informace. Vlastně ten mechanismus je skvěle vymyšlený. S lidskou podstatou se však nepočítalo... A vůbec nic na tomto světě není ideální. Ať si člověk přeje cokoliv, nachází se pod vlivem celého dění a přirozeně reaguje. V důsledku toho je odevzdání poselství někdy více – někdy méně – zkreslené.
Matka má vůči svému dítěti velký závazek. Vést ho k tzv. socializaci – začlenění do společnosti. Dávat svým potomkům „návody“, jak se chovat. Ne každý si uvědomuje, jak je velmi důležité naučit človíčka dělat toto správně, a už vůbec ne, kolik je v tomto procesu skrytých „nášlapných min“, které později vybuchují pod člověkem (po letech i desetiletích) a zasahují hlavně na jemné úrovni – v oblasti citů. Jak velmi svérázně jedinec reaguje i na standardní situaci, až tak – že mnohokrát je sám překvapen vlastní reakcí. Natolik že zodpovědně prohlásí: „Nepoznávám sám sebe!“
Nikoho v tomto kolotoči dění nenapadne, kde je příčina – a ta je již na „hony“ daleko od původce, i od doby, kdy všechno začalo. Vraťme se k Adamovi – nebo k Evě – k MATCE. Své pokřivené vzory dostala i ona od své matky a pak je dále odevzdává svým dětem. Standardně se nic mimořádně neděje. Štafetový kolík se předává dál. Málokdo se tím zabývá. Je to docela jednoduché. Dalo by se to nazvat UVĚDOMNĚNÍM. Dnes žijeme v době, která je úplně JINÁ než doposud. Charakterizovala bych ji jako JEMNOU DOBU. Pod jejím vlivem se lidé „probouzejí“ a začínají pociťovat nějaký vnitřní neklid, který je vede k hledání. Hledání podstaty bytí a svého zrození ve smyslu: „Proč jsem tady, co mám tady vykonat, co je mým úkolem?“ Pokud je člověk na své cestě zkoušen osudem, přiměřeně tvrdým způsobem, začíná hledat jak se z této šlamastiky dostat VEN. Východisko je jen jedno, cest k cíli je mnoho. Říká se tomu DUCHOVNÍ VÝVOJ. V obecné rovině se může rozvíjet každý a určitě si člověk pomyslí: „Pokud je žák připraven – učitel se najde.“ Nejdůležitějším předpokladem úspěchu je slovo „CHCI“. Když chci, mohu postupně toho mnoho změnit. Jde o to, že SEBE lze měnit nejsnáze a  nejúčinněji zároveň. Svůj postoj k sobě samému, a tím dát signál svým potomkům – zprávu, že spousta věcí se dá dělat JINAK.
Zde je někde místo, kde můžete přerušit ten začarovaný kruh NEVĚDOMÍ. Zde může žena – matka – působit na vědomé úrovni – změněným JINÝM přístupem k sobě samé. Za prvé si musí být vědoma kritických bodů svého chování. To však nestačí. Odmítnout, to co bylo, nestačí. Je potřeba PROVÉST změnu sama u sebe!
Je mnoho způsobů, a ne každá žena – matka, dokáže sama na sobě pracovat. Z mnoha důvodů. Nejčastěji to je její vnitřní přesvědčení, že je už POZDĚ něco začínat. V pokročilém věku je to opravdu tvrdý oříšek. „Starého psa novým kouskům nenaučíš!“ Chybí vnitřní síla, odvaha, přesvědčení a stovky dalších důvodů. Existuje však jedna možnost, i když se to nezdá. DCERA a SYN. Nezáleží na tom, jestli jste jedno nebo druhé. Je to o ochotě a odvaze ZAČÍT. ČIM? Něčím co je velmi jednoduché: ODPUŠTĚNÍM. Je to jeden z nejfunkčnějších nástrojů energie - LÁSKA. Skrze lásku, dokáže člověk změnit sám sebe a pak svou matku. A nejen ji, ale i celé další GENERACE.

Změněná paradigmata
Pokud do hry vstoupí láska a odpuštění, bude přenos špatných vzorů ZRUŠEN. Jde o zásadní změnu a má dopad na budoucnost lidstva, protože každé dítě je budoucností civilizace, a to je základ pro správný vývoj celého Vesmíru. Záměr tedy je, aby pouze účastníci udělali to, co je potřeba.
Jednoduše, musíme se soustředit jen na sebe. Najít si pro sebe dostatečné množství času a značnou míru tolerance sami k sobě. A pak se trpělivě dívat do svého nitra a říct si „Na co reaguji tak nepřiměřeně?!“ Dovolit si vrátit se – ke svým vzpomínkám. K těm nejrannějším, které si pamatujeme z dětství. Prozkoumat, jak to souvisí přímo s tím, co jsme právě cítili. Buďte bez obav, všechno se vyplaví na povrch. Velmi vhodnou dobou pro výzkum je meditace. Klid meditace je nakloněn dotýkat se duše. Velmi dobrým nástrojem pro léčbu bolesti duše je používání techniky Ho‘pono-pono. Chce to trochu vnitřní síly na to, aby se tento očistný proces uskutečnil. Je to velmi bolestivé. Co je však důležité, je dát prostor tomu, aby bolest ze mě vyšla. Uvolnit se až tak, že mohou přijít i slzy. Jsou průvodcem utrpení a paradoxně i k uzdravení. Lé
í zranění duše, o které jde. Tady je přesně to místo a čas, kdy je velmi důležité odpustit. Nebuďte překvapení z toho, koho potkáte. Je docela překvapující, že to JE „moje máma“! Nesuďme ji, není to správné! Odpusťte ji přes Ho‘pono-pono. Myslím tím slova: „Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi! Děkuji Ti!“, jsou léčivá a tak velmi naplňují naši vyprahlou duši. Takové léčení naší duše je opravdu velmi zdlouhavé, ale když tomu dáme čas a prostor, efekt se dostaví. I když se to může zdát neuvěřitelné, i tvrdý a nepřístupný rodič (máma nebo otec) se nakonec ZMĚNÍ. Přestane provádět ty své kousky proti vám. O to jde. Neboť přichází vytoužená úleva a vše se ZMĚNÍ.
Výsledek je úžasný, zvláště poté, když si přestaneme hrát na to, co nejsme, a upřímně přiznáme, co nás baví a co naplňuje naše životy radostí a štěstím. Tehdy zjistíme, že jsme pokročili o řádný kus cesty vpřed. Není důležité se podobat ostatním. Je důležité být sám sebou. Každý z nás je důležitý! Všechny pochybnosti stranou!

Skuste si jednoduché meditační techniky.
Foto © Georgijevic https://www.istockphoto.com I pmalenky

Návrat do minulého života

Návrat do minulého života

V tomto snu jsem byla venku na procházce a najednou jsem se ocitla na poli za městem ve kterém bydlím. Kráčela jsem polem stále rovně a rovně. Najednou jsem před sebou uviděla pěkný, mohutný, dřevěný most. Vypadal být dost dlouhý. Prošla jsem přes tento most na druhou stranu s naprostou lehkostí a ocitla jsem se v neznámé zemi. Všude kolem jsem slyšela angličtinu. Něco mi říkalo, že jsem v Americe. Moje první myšlenka, která mě potom napadla byla: „Wau, když jsem už v Americe, tak můžu jít navštívit i mou tetu, která žije v Kanadě. Vždy jsem přece snila o tom, že ji půjdu navštívit a teď jsem jen kousek od ní. Určitě bude překvapená, když mě uvidí. Vzdálenost zde nehraje roli, jen si musím zapamatovat tento most, přes který sem mohu kdykoliv přijít.“

Pak se ale moje pozornost začala ubírat jiným směrem a začala jsem se vracet do minulosti. Čím víc jsem se vzdalovala od mostu a přibližovala jsem se k centru města, ve kterém jsem se ocitla, tím více jsem toto město poznávala a začali se mi vracet vzpomínky. Bylo to menší americké městečko plné nádherné zeleně. Po mé pravé straně byl park, ve kterém se hrály děti. Chvilku jsem se na ně z dálky dívala. Pak jsem se začala ohlížet kolem sebe. Viděla jsem cestu s auty, chodníky plné lidí, obchody ... Pracovní den byl v plném proudu. Ještě stále jsem nevěděla, jak se toto město jmenuje. Snažila jsem se vzpomenout v duchu na angličtinu, abych se mohla někoho zeptat, kde vlastně jsem. Šla jsem na poštu a pracovnice za přepážkou jsem se anglicky zeptala, kde jsem a jak se jmenuje toto město. Udiveně se na mě podívala, ale nic mi neodpověděla. Vypadala, jako bych ji otravovala nesmyslnou otázkou. Vyšla jsem ven z pošty a měla jsem pocit, že v tomto městě jsem "doma", že to tu všechno velmi dobře znám ...

Foto © captblack76 Fotolia.De I pmalenkyČíst dál...

Sen adeptky magie

Sen adeptky magie

Jedné noci poté, co na ni její mistr křičel, se adeptce magie zdál následující sen s hlubším významem.

V snu se ocitla v neznámém prostoru a kolem ní byly více lidí. Seděla na židli za stolem a oproti ní seděla jedna žena s vážným výrazem na tváři. Kolem stolu stáli další lidé. Adeptka magie měla pocit, že je to Vyšší řada. Poradní orgán, který rozhoduje o tom, kde a kdy se daná duše narodí, a jakými zkouškami má v daném životě projít. Byl tam i Buschido (mistr Pavla a Marion), který celou situaci pozoroval. Uvědomovala si a viděla samu sebe jako sedí na židli a dívá se kolem sebe. Ze všech lidí vnímala nejvýrazněji ženu sedící naproti ní, která s ní mimosmyslové komunikovala jménem všech ostatních přítomných. Tato žena jí připomněla to, co tato duše - adeptka magie před svým narozením sama chtěla, jak chtěla pomáhat lidem, pracovat na sobě, věnovat se magii, setkat se se svými mistry a pomáhat jim ... Pak se jí žena zeptala: "A toto, co tu teď ukazuješ, to je co? To je to, co si slíbila?" Adeptky magie pouze tiše seděla a poslouchala. Na svou obranu neřekla nic, protože věděla, že to všechno je pravda a velmi se za sebe styděla. Cítila se provinile a bylo jí to všechno velmi líto. Vzpomněla si na to, co chtěla a slíbila před svým narozením. Ze snu se adeptka magie probudila na Marionin hlas, která jí vážným hlasem třikrát zopakovala: "Daghan-Malenky! Daghan-Malenky! Daghan-Malenky!"

TTento sen byl pro ni připomenutím toho, co adeptka magie sama chtěla před svým narozením a zároveň výstrahou, že pokud určité věci nezmění a nezačne na sobě více pracovat, tak o tyto věci, které jí byly umožněno, může přijít. Tehdy si adeptka magie uvědomila mnoho věcí, začala na sobě pracovat mnohem intenzivněji, získala nové pohledy na různé situace a dnes se těší z toho, že její mistr s ní začíná být spokojený a těší se spolu s ní z každého jejího pokroku.

Přeloženo ze slovenského originálu Sen adeptky mágie

Foto © sdominick http://www.istockphoto.com I pmalenky

Reinkarnace

Reinkarnace
Koncept reinkarnace není v naší křesťanské kultuře akceptovaná tak lehce, jako v jiných kulturách, ve kterých je tato myšlenka reinkarnace základem náboženské víry. Proto častokrát slýcháme otázky: "Existuje něco jako minulý život? Je to skutečné?" A naše odpověď zní: "Ano, existuje". Toto "ano" pochází z našich vlastních zkušeností a poznatků a ze střetnutí s Bohem.
Už jste někdy přišli na nějaké místo, kde jste nikdy předtím nebyli, a měli jste pocit, že "to tu znáte?!" Nebo jste začali dělat nějakou činnost poprvé a věděli jste, jak ji máte správně dělat bez nějakých vysvětlení? Možná jste někoho potkali a on/ona vám připadal/a velmi povědomý/á. Možná znáte tuto osobu jen krátkou dobu, takže z racionálního pohledu ji/jej nemůžete znát dobře. Tento pocit však nepochází z hlavy. Jak jinak rozumně vysvětlit to, že někoho, koho znáte sotva jeden den máte rádi víc, než někoho, koho znáte už několik roků? A stejně tak váš životní partner. Když ho/ji potkáte, "něco" se mezi vámi a jím/jí okamžitě objeví. Byl tam ten pocit, ta emoce nebo nutkání přiblížit se a touha být s touto osobou. Už jste někdy přemýšleli o tom, proč tomu tak je? Je to proto, že on/ona je někdo, kdo zrcadlí energii, která se nasbírala ve vašem nitru, abyste odstranili svůj karmický dluh a byly znovu svobodní…

Lidé se nás také často ptají, proč si nepamatujeme svoje předchozí životy. Je tomu tak proto, že mnoh věcí v nás ještě není stabilizovaných, mnoho emocí uzamknutých v minulých vzpomínkách, mnoh o zážitků a traumat je jednoduše příliš mnoho pro náš aktuální stav vědomí. Představte si, že byste si vzpomněli na minulý život, ve kterém jste zabili někoho ze svých příbuzných. Mohli byste normálně dál fungovat v tomto životě? Může vám toto poznání snad poskytnou nějakou sílu, podpořit vás? Ne, to není možné. A právě proto je tu tento ochranný mechanismus. Možnost poznat a využívat zkušenosti z minulých životů přichází tehdy, když dosáhneme stavu rovnováhy a sebeovládání. Až potom je pro nás bezpečné vědět, kým jsme byli a jakým směrem pokračuje naše cesta. Proto bychom měli meditovat, abychom našli způsob, jak milovat sebe sama a jak šířit tuto lásku dál. Potom můžeme inspirovat i ostatní svým vlastním příkladem. Inspirovat je, jak mohou poznat sebe sama, aby si uvědomili, že my všichni jsme nesmrtelné duše a že pocházíme z věčného vědomí, světla a lásky. Z tohoto pohledu nemáme co ztratit, není potřeba měnit nebo vědět, protože v této věčnosti je domov pro nás všechny, pro naše duše a dříve nebo později tam dojdeme všichni. A… to nejdůležitější: neexistuje čas, ani minulost, ani budoucnost a nemusíme nikam chodit, protože my jsme už dokonali, jsme doma. Jen si na to musíme vzpomenout a přivolat tento stav nazpět.

Foto © styleuneed http://www.fotolia.de I pmalenky
Přeloženo ze slovenského originálu: Reinkarnácia

Magie slov

Mágia slov
Slova jsou velmi silným nástrojem. Představují způsob, jak se podělit s našimi myšlenkami a pocity s ostatními lidmi. Pokud by lidé poznali jejich skutečnou sílu, používali by je moudřeji. Slovo řečené ostatním je jako semeno, které je vloženo do úrodné půdy. Úrodná půda je naše podvědomí. Síla slov vyslovených nahlas nezmizí. Zůstává v našem podvědomí, je tam ukrytá, není viditelná, ale čeká na vhodný moment, aby rostla. Semeno potřebuje k růstu v půde slunce a vodu. Slovo v podvědomí potřebuje pro svůj růst naši pozornost a víru. Pokud si o slovech, která nám byla řečena, myslíme, že jsou důležitá a věříme jim, jejich poselství a podstata budou růst a ovlivní náš život! Jsem si jistá, že si pamatujete na slova podpory od vašeho přítele nebo příbuzného, která vám pomohla překonat nějakou těžkou situaci. Síla těchto slov vám dává sílu posunout se dál.
A jsem si také jistá, že si pamatujete i na slova od vašich spolužáků nebo kolegů nebo partnerů, která vás velmi bolela. Tato slova mohla být vyslovená už před lety, ale stále jsou nositelem emoce, pocitu hanby, selhání nebo potupy.
V prvním případě byla slova bílou magií, pomohla vám překonat složitou situaci a posunout se vstříc síle a světlu. Ve druhém případě byla slova kletbou a vytvořila blok, bariéru pro váš rozvoj.

Existuje jedna krásná pohádka o síle slov. Jmenuje se Sedmero krkavců.
Byl jednou jeden muž, který měl manželku a spolu měli sedm synů, avšak žádnou dceru. Žena velmi toužila po dceři. Moudrá čarodějnice jí řekla, aby upekla osm chlebů a vybrala nejkrásnější z nich a vyslovila magickou formulku. Avšak sedm bratrů bylo neposlušných - vzali matce tento chléb a rozlomili ho. Matka v důsledku zklamání vyslovila kletbu: "Ať zkrkavčíte!" a sedm bratrů se proměnilo v krkavce. Po roku se ženě a muži narodila dcera. Když dcera zjistila, co se stalo, chtěla zachránit své bratry. Ta samá čarodějnice jí poradila, aby ušila z kopřiv sedm košil. Musela nasbírat kopřivy holýma rukama, utkat z nich látku a ušít košile. Během tohoto období však nesměla promluvit ani jediné slovo. Aby se totiž mohla vyslovit slova, která by prolomila kletbu, musel se najít člověk, který sesbírá dostatek síly tím, že nepromluví vůbec žádné slovo. I když byla ve velkém nebezpečí, obviněná z toho, že je čarodějnice, odmítla zachránit svůj vlastní život a říct něco na svou obranu. V hodině smrti, na popravišti, košile došila, oblékla je svým bratrům a vyslovila slova: "Buďte znovu lidmi!" A stal se zázrak. A samozřejmě následoval šťastný konec.

Co je odkazem toho moudrého příběhu? Sedm bratrů je naše hlubší já, jsou to naše přirozené vnitřní kvality, naše hluboká podstata. Není vůbec vážná - je zvědavá a chce si hrát. Naše mysl si o ní může myslet, že je naší nezodpovědnou a neposlušnou součástí. Pokud budeme brát v úvahu názory z vnějšího prostředí, od ostatních, o tom co je vhodné a dobře a co není, můžeme nevědomky "proklet" naši hlubokou podstatu, proměnit ji na krkavce. A potom cítíme prázdnotu, touha po živote a naše energie zmizí. Existuje však druhá šance. Naše mysl může vytvořit myšlenku, aby naše hluboká podstata znovu ožila. Tato myšlenka je tou dcerou s čistým srdcem z pohádky, která podstoupí hrdinskou cestu plnou bolesti a nebezpečí. Ale nakonec, vědouc, co je správné a co je důležité, je schopná přivést ztracené součásti zpět, do naší mysli a vědomít, aby vytvořily znovu jeden celek!

Foto © agsandrew http://www.fotolia.de I pmalenky
Přeloženo ze slovenského originálu: Magie slov