Osobní skušenosti

Sen adeptky magie

Sen adeptky magie

Jedné noci poté, co na ni její mistr křičel, se adeptce magie zdál následující sen s hlubším významem.

V snu se ocitla v neznámém prostoru a kolem ní byly více lidí. Seděla na židli za stolem a oproti ní seděla jedna žena s vážným výrazem na tváři. Kolem stolu stáli další lidé. Adeptka magie měla pocit, že je to Vyšší řada. Poradní orgán, který rozhoduje o tom, kde a kdy se daná duše narodí, a jakými zkouškami má v daném životě projít. Byl tam i Buschido (mistr Pavla a Marion), který celou situaci pozoroval. Uvědomovala si a viděla samu sebe jako sedí na židli a dívá se kolem sebe. Ze všech lidí vnímala nejvýrazněji ženu sedící naproti ní, která s ní mimosmyslové komunikovala jménem všech ostatních přítomných. Tato žena jí připomněla to, co tato duše - adeptka magie před svým narozením sama chtěla, jak chtěla pomáhat lidem, pracovat na sobě, věnovat se magii, setkat se se svými mistry a pomáhat jim ... Pak se jí žena zeptala: "A toto, co tu teď ukazuješ, to je co? To je to, co si slíbila?" Adeptky magie pouze tiše seděla a poslouchala. Na svou obranu neřekla nic, protože věděla, že to všechno je pravda a velmi se za sebe styděla. Cítila se provinile a bylo jí to všechno velmi líto. Vzpomněla si na to, co chtěla a slíbila před svým narozením. Ze snu se adeptka magie probudila na Marionin hlas, která jí vážným hlasem třikrát zopakovala: "Daghan-Malenky! Daghan-Malenky! Daghan-Malenky!"

TTento sen byl pro ni připomenutím toho, co adeptka magie sama chtěla před svým narozením a zároveň výstrahou, že pokud určité věci nezmění a nezačne na sobě více pracovat, tak o tyto věci, které jí byly umožněno, může přijít. Tehdy si adeptka magie uvědomila mnoho věcí, začala na sobě pracovat mnohem intenzivněji, získala nové pohledy na různé situace a dnes se těší z toho, že její mistr s ní začíná být spokojený a těší se spolu s ní z každého jejího pokroku.

Přeloženo ze slovenského originálu Sen adeptky mágie

Foto © sdominick http://www.istockphoto.com I pmalenky

Odpuštení a láska

Odpustenie Marion Daghan-Malenky

Nyní si povíme něco více o tomto tématu, co je to odpuštění?Můžeme uvést jeden příklad:

Možná se vám stalo, že blízký člověk vám neustále lhal a zraňoval, ba dokonce vás i ponižoval. Takovému člověku nemůžete a nechcete odpustit. Způsobuje vám to nevyslovitelnou bolest a při každé příležitosti na to myslíte. Myšlenka na to vás ovládá. Tato záležitost Vás připravuje o spánek, ubírá vám energii a vy se cítíte prázdní a osamoceni.

Zamyslete se nejprve nad tím, jak k tomuto incidentu vůbec došlo, dopomohli jste si k tomu možná nevědomky i sami? Projděte si v klidu celou situaci ještě jednou, a promluvte si o tom klidně a bez výčitek. Řekněte také této osobě, jak mnoho pro vás znamená a jak moc vám ublížila. Podejte jí při tomto rozhovoru ruku (symbolické gesto). Pokud ji přijme, odpusťte jí a už se o tomto tématu nikdy více nebavte. Právě jste jí dali novou šanci.

Nebo:
Násilím druhého člověka jste utrpěli obrovskou lidskou ztrátu. Vůči tomuto člověku cítíte bezmezný vztek a dokonce mu přejete i smrt. Má zažít stejné utrpení jako člověk, kterého jste ztratili.
Dokonce i tato myšlenka a tato bolest vás neustále ovládá. Nemůžete zapomenout. Myšlenka na to vás pohání dopředu, oslabuje vás a odebírá vám vaši energii. Ale na tomto světě se jen málokdy dočkáte spravedlnosti. A proč ne? Proč to Bůh dovolí?

Ale věřte mi, že Bůh nenese vinu za hrozné věci, které si způsobují lidé. Vinu nese pouze člověk, který od vás odtrhl milovanou osobu, nyní ovládá vaše myšlenky a váš další život. Bůh ho nemůže soudit, pokud má nad vámi kontrolu. Musíte od něj upustit a přenechat mu ho. I když to zní pro vás paradoxně, musíte mu odpustit, mluvíme tu ale jen o odpuštění, ne o zapomenuti! V tomto okamžiku ho začne soudit Bůh a můžete si být jisti, že půjde o spravedlivější rozsudek, než jaký by dostal tady na tomto světě. Ať je to jakkoliv těžké, myslete na tuto skutečnost.

Vezměme si jako příklad Ježíše. On byl ukřižován pro nic a za nic. Byl to světec, mág, čistá duše. Když ho lidé přibili na kříž, modlil se: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají!". Ano, tito lidé opravdu nechápali, čeho se dopustili. Byli stejně slepí a hloupí jako miliony dalších dnešních lidí! Avšak Bůh daroval Ježíšovi nejen život, ale i život věčný! A těm druhým spravedlivý trest! Nejen v tomto, ale i v příštím životě! A jak si můžeme být jisti, že život po smrti skutečně existuje? Existují minulé a předchozí životy? Jak můžete zjistit, čím jste byli v minulých životech, o tom budu psát již brzy...

Vaše Marion Daghan-Malenky

© IstockPhoto.com hypergon / pmalenky
Přeloženo ze slovenského originálu: Odpustenie a láska

Smaragdově zelená astrální úroveň

Smaragdově zelená astrální úroveň

Večer předtím, než jsem si lehla zpátky, jsem byla velmi unavená a pouze tak jsem si sama pro sebe řekla, že potřebuji načerpat novou energii a dobít si baterky. V snu, který následoval jsem se v astrálu setkala s mou nejlepší kamarádkou z dětství, která žije momentálně v Londýně.

Chvilku jsme se spolu povídali a vznášely jsme se sem a tam. Pak jsme se spolu vydali na jednu cestu. Letěli jsme velmi rychle a přišli jsme na jedno nádherné místo. Před sebou jsme uviděli nádherné duchovní úrovně různých barev a energetických frekvencí. Jednotlivé úrovně doslova zářily svou barvou. Byly to krásné zářivé barvy, jaké jsem nikdy předtím neviděla, a jaké v tomto světě nenajdete. Přišli jsme k smaragdově-zelené úrovni. Chvilku jsme se dívali na tu krásnou zářivou barvu a pak jsme se vznesli na tuto úroveň. Kamarádka mi ještě stihla říci: „Nia, cítíš to? Dýchej zhluboka a načerpávaj energii.“ Potom jsme se už obě nechali doslova pohltit touto zelenou zářivou úrovní a načerpávali jsme energii. Měla jsem pocit, že létám a cítila jsem nevýslovné štěstí, hluboký klid a radost z bytí.

Během naší astrální cesty jsme v duchovních úrovních navštívili astrální energetickou úroveň smaragdově-zelené barvy. Zelená barva symbolizuje rovnováhu a uzdravení. Po probuzení jsem se ráno cítila svěží a plná energie. Kamarádka si na náš společný astrální výlet sice nepamatovala, ale také se cítila velmi dobře a byla plná energie. harmonii a štěstí na dlouhou dobu!

Přeloženo ze slovenského originálu Smaragdovo-zelená astrálna úroveň.

Foto © Thierry RYO Fotolia.De I pmalenky

Návrat do minulého života

Návrat do minulého života

V tomto snu jsem byla venku na procházce a najednou jsem se ocitla na poli za městem ve kterém bydlím. Kráčela jsem polem stále rovně a rovně. Najednou jsem před sebou uviděla pěkný, mohutný, dřevěný most. Vypadal být dost dlouhý. Prošla jsem přes tento most na druhou stranu s naprostou lehkostí a ocitla jsem se v neznámé zemi. Všude kolem jsem slyšela angličtinu. Něco mi říkalo, že jsem v Americe. Moje první myšlenka, která mě potom napadla byla: „Wau, když jsem už v Americe, tak můžu jít navštívit i mou tetu, která žije v Kanadě. Vždy jsem přece snila o tom, že ji půjdu navštívit a teď jsem jen kousek od ní. Určitě bude překvapená, když mě uvidí. Vzdálenost zde nehraje roli, jen si musím zapamatovat tento most, přes který sem mohu kdykoliv přijít.“

Pak se ale moje pozornost začala ubírat jiným směrem a začala jsem se vracet do minulosti. Čím víc jsem se vzdalovala od mostu a přibližovala jsem se k centru města, ve kterém jsem se ocitla, tím více jsem toto město poznávala a začali se mi vracet vzpomínky. Bylo to menší americké městečko plné nádherné zeleně. Po mé pravé straně byl park, ve kterém se hrály děti. Chvilku jsem se na ně z dálky dívala. Pak jsem se začala ohlížet kolem sebe. Viděla jsem cestu s auty, chodníky plné lidí, obchody ... Pracovní den byl v plném proudu. Ještě stále jsem nevěděla, jak se toto město jmenuje. Snažila jsem se vzpomenout v duchu na angličtinu, abych se mohla někoho zeptat, kde vlastně jsem. Šla jsem na poštu a pracovnice za přepážkou jsem se anglicky zeptala, kde jsem a jak se jmenuje toto město. Udiveně se na mě podívala, ale nic mi neodpověděla. Vypadala, jako bych ji otravovala nesmyslnou otázkou. Vyšla jsem ven z pošty a měla jsem pocit, že v tomto městě jsem "doma", že to tu všechno velmi dobře znám ... Vše kolem mi začínalo být známé a přesně jsem věděla, jakými uličkami mám jít, abych se dostala k "sobě "domů, kde jsem v tomto městě bývala. Věděla jsem, jak jsem chodila z práce domů, kde jsem chodila nakupovat, kde jsem se zvykla zastavit, na jaké zastávce MHD jsem zvykla čekat cestou do práce. Byl to nepopsatelný pocit. Věděla jsem, že jsem tu žila, bydlela jsem v bytě, měla jsem práci, ale pak na mě dolehl smutek. Viděla jsem, že v tomto životě jsem neměla rodinu, ani přátele, žila jsem sama a věnovala jsem se jen své práci. Připadala jsem si velmi osamocena a nešťastná. Chtěla jsem se jít podívat do "svého" bytu, ale v tom mě něco zastavilo a nepustilo mě to už dál. Něco mě táhlo zpět k mostu.

Foto © captblack76 Fotolia.De I pmalenky

Čítať viac...