Návrat do minulého života
V tomto snu jsem byla venku na procházce a najednou jsem se ocitla na poli za městem ve kterém bydlím. Kráčela jsem polem stále rovně a rovně. Najednou jsem před sebou uviděla pěkný, mohutný, dřevěný most. Vypadal být dost dlouhý. Prošla jsem přes tento most na druhou stranu s naprostou lehkostí a ocitla jsem se v neznámé zemi. Všude kolem jsem slyšela angličtinu. Něco mi říkalo, že jsem v Americe. Moje první myšlenka, která mě potom napadla byla: „Wau, když jsem už v Americe, tak můžu jít navštívit i mou tetu, která žije v Kanadě. Vždy jsem přece snila o tom, že ji půjdu navštívit a teď jsem jen kousek od ní. Určitě bude překvapená, když mě uvidí. Vzdálenost zde nehraje roli, jen si musím zapamatovat tento most, přes který sem mohu kdykoliv přijít.“
Pak se ale moje pozornost začala ubírat jiným směrem a začala jsem se vracet do minulosti. Čím víc jsem se vzdalovala od mostu a přibližovala jsem se k centru města, ve kterém jsem se ocitla, tím více jsem toto město poznávala a začali se mi vracet vzpomínky. Bylo to menší americké městečko plné nádherné zeleně. Po mé pravé straně byl park, ve kterém se hrály děti. Chvilku jsem se na ně z dálky dívala. Pak jsem se začala ohlížet kolem sebe. Viděla jsem cestu s auty, chodníky plné lidí, obchody ... Pracovní den byl v plném proudu. Ještě stále jsem nevěděla, jak se toto město jmenuje. Snažila jsem se vzpomenout v duchu na angličtinu, abych se mohla někoho zeptat, kde vlastně jsem. Šla jsem na poštu a pracovnice za přepážkou jsem se anglicky zeptala, kde jsem a jak se jmenuje toto město. Udiveně se na mě podívala, ale nic mi neodpověděla. Vypadala, jako bych ji otravovala nesmyslnou otázkou. Vyšla jsem ven z pošty a měla jsem pocit, že v tomto městě jsem "doma", že to tu všechno velmi dobře znám ... Vše kolem mi začínalo být známé a přesně jsem věděla, jakými uličkami mám jít, abych se dostala k "sobě "domů, kde jsem v tomto městě bývala. Věděla jsem, jak jsem chodila z práce domů, kde jsem chodila nakupovat, kde jsem se zvykla zastavit, na jaké zastávce MHD jsem zvykla čekat cestou do práce. Byl to nepopsatelný pocit. Věděla jsem, že jsem tu žila, bydlela jsem v bytě, měla jsem práci, ale pak na mě dolehl smutek. Viděla jsem, že v tomto životě jsem neměla rodinu, ani přátele, žila jsem sama a věnovala jsem se jen své práci. Připadala jsem si velmi osamocena a nešťastná. Chtěla jsem se jít podívat do "svého" bytu, ale v tom mě něco zastavilo a nepustilo mě to už dál. Něco mě táhlo zpět k mostu.
Vrátila jsem se k mostu a před mostem jsem uviděla stát menší skupinku lidí, které jsem si předtím nevšimla. Byla jsem překvapená z toho, že mě také vidí. Přistavila jsem se při jednom muži, který tam stál sám a na první pohled vypadal jako bezdomovec. Z ničeho nic mi řekl: „JJá sem zvyknu také chodit.“ Nerozuměla jsem, co tím myslí. Zeptala jsem se ho, jestli neví, jak se jmenuje toto město. Ukázal na skupinku lidí, kteří stáli blízko u nás, abych se zeptala je. Ze skupinky vystoupil jeden muž (vysoký, s blond vlasy), který si mě všiml. Přistoupil ke mně a odpověděl mi na mou otázku: „Jmenuje se Lark.“ Měla jsem na něj ještě neskutečné množství otázek, ale v tom řekl: „Zaplatíš ženskou zbraní.“ A začal mě pronásledovat. Rychle jsem utíkala zpět k mostu, proběhla jsem na druhou stranu a myslela jsem si, že přes most už za mnou nepůjde. Mýlila jsem se. Proběhl také na druhou stranu a já jsem před ním utíkala po poli. Až po nějaké chvíli jsem si všimla, že se zastavil a viděla jsem ho, jak se vrací k mostu. Pak tento most zmizel spolu s ním a já se vrátila zpět domů.
Na druhý den jsem si na internetu zjišťovala, zda v Americe opravdu existuje město, které se jmenuje Lark. Zjistila jsem, že ano. Když jsem se preklikala na oficiální stránku města Lark, tak fotografie města, které jsem tam našla mi velmi připomínaly město z mého snu. Do té doby jsem ani jen netušila o tom, že v Americe je nějaké městečko, které se jmenuje Lark.
Přeloženo ze slovenského originálu Návrat do minulého života.
Foto © captblack76 Fotolia.De I pmalenky